Skupinu založil roku 1965 v Hannoveru Rudolf Schenker. Původně byla založená jako "školní" kapela, ale v roce 1969 se Scorpions stáli profesionální skupinou. V těchto prvních čtyřech letech hrál Rudolf na kytaru, ale i zpíval. Na přelomu let 1969/1970 do skupiny přišel Rudolfův bratr Michael Schenker a zpěvák Klaus Meine ze skupiny Copernicus. Už o dva roky, tedy v roce 1972 vychází debutové album skupiny pod názvem Lonesome Crow s Lotharem Heimbergem na basu a s Wolgangem Dzionym, který seděl za bicími. Bylo to celkem celkem úspěšné album s výbornými skladbami jako I' Going Mad či samotnou Lonesome Crow. Hned po vydaní alba hráli Scorpions jko předkapela britské skupině UFO. Po jednom z koncertů Michael Schenker skupinu opustil (odešel právě do UFO) a na jeho místo přichází velký kytarový mistr Uli Jon Roth.

S ním skupina nahrála album Fly to the Rainbow (1974). Před nahrávaním se ale změnil post bubeníka a basáka. Za bicí si sedá Jürgen Rosenthal a novým basákem se stáva Francis Buchholz (se skupinou hrál až do roku 1993). Album Fly To The Rainbow bylo ale oproti Lonesome Crow obrovský pokrok. Písně Speedy's Coming, či Fly To The Rainbow patří doteď mezi velké klasiky (Speedy's Coming se dodnes hráje na koncertech). Po tomto albu skupinu opustil bubeník Jürgen Rosenthal a na jeho místo přišel Rudy Lenners. S ním skupina nahrála album In Trance (1975), což byl další posun vpřed. Skladby In Trance, Dark Lady, či Robot Man patří taktéž k těm nejvydařenějším. Scorpions se doslova stali jednou z nejznámějších rockových skupin.

V této sestave Scorpions nahráli ještě album Virgin Killer (1976). Album je velmi vydařené, ale pod dohled kritiky se dostává obal alba - není divu, protože je na něm nahá 11-letá holka. Scorpions to sice nějak ututlali, ale sám zpěvák Klaus řekl, že byl velmi překvapený, když obal poprvé krát viděl. Proto je dnes možné získaz album s dvěma rozdílnými obaly (na druhém je fotka všech členů skupiny). Celkově bylo ale Virgin Killer dosud nejlepším albem skupiny.

Začátky největší slávy (1977 - 1979)

Po Virgin Killer Scorpions opustil Rudy Lenners a na jeho místo si skupina vybrala Hermana Rarebella (bubeníkem skupiny byl až do roku 1996). S ním nahrávají album Taken by Force (1977). To dost rychlo předběhlo ve vedení Virgin Killer a stalo se tehdy nejuznávanějším albemm Scorpionů. Během turné zavítali poprvé i do Japonska, kde zavládla obrovská "Scorpions mánie".

Z koncertu v Tokiu vzniklo jejich první live album pod názvem Tokyo Tapes, vydané v roce 1978, který se v Německu dokonce dostává v žebríčku prodejnosti na 35 místo. Kritiky je album hodnoceno jako jeden z nejlepších "živáků" v rockové historii. Tokyo Tapes je posledním albem Scorpions spolu s Ulim Rothem. Ten ze skupiny odešel a na jeho místo znova přišel Michael Schenker. S ním skupina nahrála album Lovedrive (1979), ale po třech nahraných písních (Lovedrive, Another Piece Of Meat a instrumentálce Coast To Coast) opět odešel (kvůli problémům s alkoholem). Zr 140 zájemců na post sólového kytaristy tak Scorpions vybrali Matthiase Jabbse.

Matthias Jabs se stl novým sólovým kytaristou a s ním donahráli album Lovedrive. Album se stálo velmi úspešné (mnohými hodnocené jako nejlepší počin skupiny). Dokonca se dostáva i do Top 100 v USA a také v Británii (v USA je na 55. pozici, v Británii na 36., v rodném Německu dokonce na 11. místě) a v Německu, USA a ve Francii se stálo zlatým. Matthias Jabs perfektně zapadl do skupiny a to nejen jako kytarista, ale i jako skladatel. S ním se začala nová éra skupiny.

Celosvětová popularita (1980 - 1993)

Stala se ale velmi nepříjemná věc. Klaus Meine po nahraní Animal Magnetism ztratil hlas. Už byl připravený odejít, ale kvůli kamarádovi Rudolfovi to nejde. Chodil po množství operací a přeskolovaní hlasu, pričemž ho podporovala celá skupina. Nakonec se vrátil a to s omnoho větším rozpětím hlasu. V roce 1982 vydávají dokonce další album - Blackout, které je jedním z nejlepších rockových alb historie. Ve Francii se dokonce dostalo na první' místo v žebríčku prodajnosti a ve státech jako USA, Británie, Německo, či Švédsko už není je v Top 100 ale rovnou v Top 20. Z turné se skupina vrací s množstvím platin. Album obsahuje velmi dobrých a známých skladeb. Pro príklad : Blackout, China White, baladu When The Smoke Is Going Down, či asi nejznámejší skladbu z alba - No One Like You.

Přelomovým albem v těch letech se ale Blackout nestává! Na to si Scorpions počkali do roku 1984, když vydali platinu Love At First Sting, bezkonkurenčně album s největším počtem hitů. Obsahuje množství vynikajících skladeb, jako Coming Home, Bad Boys Running Wild, Big City Nights, I'm Leaving You, jednu z jejich nejlepších tvrdých rockových skladeb Rock You Like a Hurricane, či jejich nejznámejší power baladu Still Loving You (singlů Still Loving You se prodalo po celém světe několoik miliónů). Většinu těchto písní můžete objevit v playlistech z koncerů.

Skupina si dává na chvíli pauzu a studiové album nenahrává, za to koncertů mají až-až. Během turné navštívili mnoho zemí, ve kterých ještě nehráli (Itálie, Španělsko, či dokonce Maďarsko! a pod.), získavají množství ocenění (v USA získavá Love At First Sting 3 platinové ocenění!). Z jednoho z koncertů během turné se udělal zvukový záznam a vzniklo živé album World Wide Live (1985). World Wide Live se stalo nejprodávanějším live albumem skupiny a taktéž získalo několik ocenění. V roce 1985 Scorpions vystupovali na obrovském festivalu nazvaném Rock in Rio hráli pro 350 000 fanoušků.

Pro Scorpions bylo koncem 80. let vydat dobré album těžké, protože "krály" rocku tou dobou byli Def Leppard s jejich albem Hysteria z roku 1987, proto se vydaní nového alba opozdilo. V roce 1988 ale vychází silné rockové album s názvem Savage Amusement. Doprovázejí ho tři singly (nejvydařenější písně z alba) - Believe In Love, Passion Rules The Game a totální hit alba Savage Amusement a zároveň jedna z nejznámějších skladeb skupiny - Rhythm Of Love. Samozrejmě, na albu je víc dobrých skladeb. Pro příklad uvedu Walking On The Edge, či Media Overkill s Matthiasovým sólem na "talk boxu". V různých žebríčcích je Savage Amusement taktéž na vysokých pozících. Savage Amusement bylo ale posledním album, jehož producentem byl Dieter Dierks (producent od alba In Trance).

V roce 1989 byli Scorpions přijati u prezidenta SSSR - Michaila Gorbačova a v té době vystupovali i na Moskevském Hudebním Mírovém Festivalu spolu s dalšími rockovými velikányi jako jsou Mötley Crüe, Ozzy Osbourne nebo například Bon Jovi.

Crazy World - to je další studiové album skupiny Scorpions, vydané v roce 1990. Obsahuje hit Wind of Change, složený Klausem Meinem, který se inspiroval právě festivalu v Moskvě. Skladba se stala jakýmsi synonymem změn ve východním bloku a také komerčně nejúspěšnějším hitem skupiny. Určitě i díky ní získalo teto album obrovský úspěch a například v USA i v Německu získalo po dvou platinách. V různych žebríčcích se vyšplhalo na ty nejvyšší místa. Situace po vydaní alba byla pro Scorpions vynikající. Skalní fanoušci byli potěšení, většina těch, co skupinu neuznávali uznali, že Crazy World bylo začátkem 90. let trefou do černého.

Na přelomu let 1992/1993 byl ze skupiny vyhozen basák Francis Buchholz, protože se zistilo, že skupinu dlouhé roky okrádal. Na jeho místo prišel Ralph Rieckermann a s ním se Scorpions pustili do nahrávání dalšího alba. Ten vyšel v roce 1993 a nese název Face the Heat. Bylo to první album ze kterého bylo cítit mírné změny stylu - skupina kráčela s dobou. I proti tomu se album dobře prodávalo a ve Francii získal zlaté ocenění.

Poslední roky (1994 - dnešek)

Dalśím albem je Eye II Eye (či Eye To Eye), vydané v roce 1999, které bylo velmi experimentální. Skupina se až moc přiblížila k popu a k technu. Byl to obrovský pokles nejen v prodejnosti, ale i v počtu ocenění (album se dobře predávalo jen v Německu). Něktoré výjímky se sice vydařily, ale i ty jsou příliš popové (snaď jen Du Bist So Schmutzig, což je první píseň, kterou Scorpions zpívali německy; má typické rysy rockových skladeb) jako například To Be Number One, Obsession, či Mysterious.

Pro nevelkou úspěšnost proto Scorpions počkali s nahrávaním nového stúdiového alba a vydali CD Moment of Glory (2000), na kterém bylo 10 písní nahraných spolu s Berlínskou filharmónií. Pod stejným názvem vydávají i DVD. Byl to projekt, který je částočně vrátil zpět (v Německu byl oceněný zlatem), ale přece to až taká velká výhra nebyla. Znova vydávají živé album, tentokrát opět není obyčějní. Jmenuje se Acoustica (2001) a už jen ten název napomíná, o co asi půjde. Je to koncert na kterém nahráli několi skladeb v akustickém vydaní (teda "unplugged"). Stejně jako u Moment Of Glory, i tu vydali stejnojmenné DVD.

Zpět kr slávě se dostali albem Unbreakable z roku 2004, který nahráli s basákem Pawlem Maciwodou (Ralph Rieckermann se odešel věnovat čistě hudbě pro filmy). Unbreakable je silné rockový album, ze kterého je cítit tu klasickou Scorpionskou dravost. Písně jako Love'em or Leave'em či Deep And Dark od teď nevynechávají na skoro žádném koncertu. Unbreakable se líbil i starým fanouškům a zaujal množství dalších, proto si díky němu Scorpions vrátili "zašlou" slávu (navíc se i dobře prodával). Hned po vydaní Unbreakable vydávají i DVD pod názvem Unbreakable : One Night In Vienna. Jde o záznam koncertu z Vídně a s kompletním dokumentem s Scorpions.

Bylo jisté, že Scorpions nekončí. V roce 2006 se spojili s producentem Jamesem Michaelem a s Desmondem Childem (producent mnohých alb Kiss, Bon Joviho či Aerosmith) a začali skládat nové písně. Strávili 4 měsíce v Los Angeles a v květnu 2007 vyšlo album s názvwm Humanity Hour 1. Poukazují v něm hlavně na lidskost a na to, že stroje začínají ovládat lidi. Humanity : Hour 1 je vynikající a velmi vydařené album, který ale není žádným návratem k albům z 80. let, ale jak Klaus Meine řekl, je to album "tu a teď, album z roku 2007". Vynikající jsou hlavně skladbyHour 1, The Future Never Dies, Humanity, či We Were Born To Fly. Během turné k novému albu skupina zavítala do mnoho zemí, kde ještě nehrála a výjímkou není ani Slovensko. Skupina v Bratislavě na stadiónu Artmedie Bratislava oděhrála svů koncert 16. června 2007.